Současnost
Novou dominantou obce Borovnice je od roku 2020 replika historického větrného mlýna.
Stavba mlýna začala na jaře 2018, kdy bylo postaveno základové trámoví.
Přibližně 1,5 km na východ lze najít památník bývalého větrného mlýna odkud je nádherný výhled na Krkonoše.
Při cestě k památníku se lze zastavit u Pruského kříže.
Na novém místě vyrostla replika ve spolupráci obce, Spolku Větrák, řemeslníků a několika středních škol za podpory Královéhradeckého kraje.
Replika stojí dva kilometry od místa, kde až do roku 1968 stával poslední mlýn tohoto typu, u něhož se podle směru větru natáčelo celé tělo deset tun vážícího objektu. Totéž umí jeho věrná kopie vybavená funkční mlynářskou technologií.
Většina součástí je nová, jen malá část pochází ze starších mlýnů. Dvě nevelké místnosti jsou plné ozubených kol, převodů, hřídelí a násypek. Nechybí ani kapsový výtah nebo šalanda.
Do prvního patra 11,2 metru vysoké dřevostavby s půdorysem 5,6 krát 5,3 metru vede dřevěné schodiště.
Po pravé straně zaujme moučnice – rozměrná truhla na semleté zrno. Ze spleti rozvodů, převodů a hřídelí ve středu místnosti je na první pohled patrná složitost technologie.
Ukázkou řemeslnického umu jsou dvě dřevěná ozubená kola, která jsou do sebe zaklesnutá, aby přenášela sílu mlýnského kamene.
„Je tam i lehčení, kterým se kámen zvedá a přibližuje. Když se s mletím začíná, je úplně nahoře, postupně se přibližuje dolů, aby mouka byla co nejjemnější,“ popisuje Jiří Chvojka.
V prvním patře je dobře vidět vrchní část pět metrů vysokého čepu z dubového dřeva, kterému se v mlynářské terminologii říká tatík. Na něm celý mlýn sedí a otáčí se. Stavaři ho na Třešňovce před dvěma lety společně s dvě tuny vážícím základovým trámovím instalovali jako úplně první komponentu. Na tatíkovi je položen obří trám ve tvaru kvádru s délkou strany 40 centimetrů – matka.
„Tímto otvorem se to maže lojem, celá budova se natáčí proti směru větru. Když je správně natočená, tady se to odbrzdí a mlýnské kameny se dávají do pohybu,“ ukazuje Jiří Chvojka.
V šalandě mlynář pracoval i odpočíval
V levé části místnosti je další nezbytná součást větrných mlýnů – kapsový výtah. Jeho úkolem je vertikálně dopravit zrno do hranolového vysévače v horním patře.
Dole hned u vstupu se nachází ještě jedna malá, skromně zařízená místnost. V šalandě mlynář pracoval i odpočíval. Měl tu pracovní ponk a truhlářský kozlík. „Mlynář ovládal několik řemesel. Musel umět sešít prasklý řemen nebo udělat palce natlučené do palečního kola,“ ukazuje průvodce na dřevěné palce, které nejvíc ze všeho připomínají kladívko.
Do druhého patra se stoupá rovněž po dřevěném schodišti. Hlavní dominantou je obrovské paleční kolo se čtyřmetrovým průměrem. Zabírá většinu místnosti, od stropu ho dělí jen pár centimetrů. Po celém obvodu jsou připevněny desítky palců. Energii, kterou mu dodávají větrem poháněné perutě, přenáší na mnohem menší cévní kolo. To zase uvádí do pohybu mlýnský kámen s upevněnou násypkou na zrno.
Pod dřevěným kruhovým krytem, takzvaným lubem, je kámen takřka dokonale schován, vidět je pouze malá část. Paleční kolo je stejně jako čep vyrobené z dubu, palce z tvrdého akátu, ostatní komponenty větrného mlýna včetně konstrukce ze smrkového dřeva.
Malá kulatá okna ve druhém patře nabízejí krásný výhled do kraje.